Hranice mezi Hondurasem a Nikaraguou

Hranice mezi Hondurasem a Nikaraguou

HONDURAS - NIKARAGUA - Hranice mezi zeměmi jsou různé. Někde neprojde ani myš, aniž by nedostala razítko na ocásek, jinde kokrhají kohouti, prašivý pes si honí blechy a ve stínu sedí několik ospalých úředníků, kteří nedovedou pochopit, že svět je kulatý a má pět kontinentů.

Hranice mezi Hondurasem a Nikaraguou vůbec nevypadá jako hranice. Místo závor jsou tu natažené tenké provázky a člověk vůbec netuší, kam má s pasem jít. Jako by razítkování bylo dobrovolné. Po několika otravných frontách jsme tedy zkusili jít prostě jen tak dál, směr Nikaragua. Ale pohraničník asi opravdu nikdy nespí, a tak na nás záhy kdosi začal křičet, ať prý ukážeme razítko. Chtě nechtě jsme se museli vrátit.

Když na nás přišla řada, celník vzal naše pasy a otevřel je na stránce s americkým vízem. Velkého nápisu ČESKÁ REPUBLIKA na titulní straně si asi nevšiml a zvolal: "Aaa, tak Američani!" Odpověděli jsme, že to není ta stránka, kde jsou naše iniciály, a aby ráčil nalistovat poslední. Nemohl ji najít, našel jen další vízum do USA, takže jsme mu museli pomoci. Podíval se a pravil: "Aaa, tak vy jste z Prahy!?" No, tak to je jiná, pomysleli jsme si, dokonce zná naše město! Radostně jsme přitakali, až po chvíli nám ale došlo, že hlavní město naší země ho vůbec nezajímá. Přečetl si místo vydání "Praha" a tím to pro něj skončilo. Byli jsme z Prahy. Stát Praha. A začal hledat ve svých papírech sešitých sponkou.

Abeceda mu moc nešla, ale nakonec přeci jen našel písmeno P. Ale co to? Byla tam jen Paraguay a Polsko, žádná Praha! Pak Martin nahlédl, co že to ten pán tropí, a upozornil ho, že hledá Republica Checa pod P a že tam asi nebude. "Jo, takže mám hledat Republica Praga pod R?" zeptal se celník vážně. Vysvětlili jsme mu, že naše země se jmenuje Republica Checa španělsky, Czech Republic anglicky, nebo Czechoslovakia či Checoslovakia před více než deseti lety, a že je to v Evropě. Byl nesmírně zklamaný, že to není Republica Praga, ale co se dalo dělat. Ještě několikrát se nás zeptal, zda si jsme opravdu jisti, a tak jsme ho ubezpečili, že ano, že Praga je hlavní město našeho státu, který se jmenuje Republica Checa, a že ten nejspíše najde pod C nebo pod R.

Zakroutil hlavou nad tím, co si to tam na něj vymýšlíme. Martin zapojil své veškeré asertivní schopnosti, které mu ještě zbyly, a spolu s mladou Hondurasankou, která už nervózně nahlížela, co to tam ten člověk, kterého platí ze svých daní, dělá, celníkovi navrhli, že mu pomůžou v seznamu hledat. Celník řekl: "Bueno", a tak se všichni tři začali dívat po R nebo po C. Pán ovšem neuměl abecedu, a tak pořád seznamy otvíral u T a H nebo Z. Martin, kterému už na čele nabíhala taková velká tlustá žíla, se na něj i přesto milosrdně usmál a pomalu, velmi klidným a hlubokým hlasem řekl: "Seňore, podívejte se tady na tyto stránky. Tak, vidíte? Jsou podle abecedy. Abecedu máme od A do Z. Republica Checa to bude u R nebo C. No, a podívejte se? No, kdepak vy tu naší zemičku hledáte? No u H. Tak to tady asi nebude, že? Tak pojďte, hezky spolu najdeme R nebo C." Nevěřila jsem vlastním uším, ale ten chudák se na Martina vděčně usmál, asi jako na Amose Komenského, a souhlasil, že tedy spolu budou hledat písmenko C. Začal znovu listovat a snaživě navrhoval : "Není to Švédsko? Nenene, počkejte, už to mám, Švýcarsko?" Slečna za námi už to nevydržela a zařvala na něj, že už jsme mu asi pětkrát řekli, že je to REPUBLICA CHECA!!!! A že to pod S teda fakt nenajde.

Nakonec to vzdal úplně a řekl Martinovi, ať to teda najde sám. A tak konečně vyšlo najevo, že stránka s R tam prostě chybí. Celník vzal rezignovaně naše pasy, dal do nich razítko, strhnul nám nějaký papírek a dal nový, napsal datum a řekl si o dva dolary. Byl z toho chudák tak vyřízený, že zapomněl, že si má říct o dva za každého. Ani jsme mu to nepřipomněli, protože před námi zase ošidil nějaké Francouze, když si od nich místo 4 vzal 5 a odmítl jim vrátit. Boží mlýny asi opravdu melou i na hondurasko-nikaragujském pohraničí.

Posted on